rzk-reality.cz

Přes 300 novinářů přišlo o práci a generální ředitel Will Lewis okamžitě rezignoval. Důvěra veřejnosti v deník Washington Post a mainstreamová média klesla na historické minimum.

„ Denník Washington Post … by si zasloužil pochvalu za to, že slouží účelu, který Otcové zakladatelé tak jasně viděli.“ – Soudce Nejvyššího soudu Hugo Black, 1971

„Nikdy by mě nenapadlo, že by deník Washington Post úmyslně překrucoval svou vlastní žurnalistiku.“ – Šéfredaktor redakce deníku Washington Post , 2025

Demokracie umírá v temnotě“ může být určujícím mottem deníku The Washington Post , ale „žurnalistika umírá v podvodu“ bude zřejmě jeho epitafem.

4. února 2026 deník Washington Post propustil více než třetinu svých zaměstnanců, tedy asi 300 reportérů. O sedmdesát dva hodin později generální ředitel a vydavatel Will Lewis  náhle rezignoval – což je další kapitola volného pádu kdysi svobodného tisku.

Po letech postupného úpadku v celém odvětví začalo krveprolití v žurnalistice naplno zhruba před dvěma lety. Tehdy deník Post spolu s Los Angeles Times, časopisem Time, Sports Illustrated, Forbes, Business Insider a NBC News propustil stovky zaměstnanců a zároveň ztratil i předplatitele.

„Abychom byli přesvědčiví, musíme být věrohodní; abychom byli věrohodní, musíme být důvěryhodní; abychom byli důvěryhodní, musíme být pravdomluvní. Je to tak jednoduché.“

Mluvící hlavy zmiňovaly ekonomiku, pracovní otázky a digitalizaci. Problém však nespočívá v rozvahách, růžových účetních zápisech ani technologiích, ale v nedostatku důvěry.

Veřejnost to nemůže říkat jasněji: Už nevěří těm, kteří mají na starosti informování o novinkách.  Průzkum za  průzkumem  ukazuje, že méně než polovina Američanů důvěřuje médiím. Nemělo by proto být překvapením, že se reportéři umisťují na spodních příčkách žebříčků profesí, kterým veřejnost důvěřuje – těsně nad kongresmany a lobbisty a pod prodejci aut. Jediným stálým majákem pravdy v žurnalistice v tomto století je zřejmě  Weather Channel – možná proto, že je u něj nejsnadnější ověřovat fakta. (Pojď sem, Martho, otevřeme okno a podíváme se .)

Co se týče ostatních, no, pokud vás GPS navigace zavede ke stromu, použijete místo toho mapu. Pokud vám chirurg vyndá močový měchýř, aby vám vyřešil zánět slepého střeva, najdete někoho, kdo se skutečně naučil anatomii. A pokud vám váš zdroj zpráv neposkytne žádné novinky, odhlásíte se z odběru.

Mnozí z nás si pamatují  Post takový, jaký býval: četli ho všichni, mnozí ho respektovali a báli se ho ti na vysokých místech, kteří měli co skrývat. Jeho zprávy a odhalení volala mocné k odpovědnosti, kladla nepříjemné otázky a informovala veřejnost, čímž ztělesňovala dozorčí roli čtvrté mocnosti.

Reportér aféry Watergate Bob Woodward to vyjádřil nejlépe: „Noviny, které jsou skutečně nezávislé, jako například The Washington Post , mohou stále agresivně vyšetřovat kohokoli nebo cokoli bez jakýchkoli omezení.“

Ale to bylo tehdy. Dnes je hlavní funkcí  Postu sloužit jako varovný příběh o tom, co se stane, když noviny přestanou sloužit především svým čtenářům.

Kvůli tomuto nejnovějšímu debaklu deník  Post ztratil sportovní rubriku, knižní sekci ani podcast „Post Reports“. Místní i mezinárodní kanceláře publikace jsou nyní jen zmenšenými kostrami svého dřívějšího já.

List Post uvádí: „Tyto kroky mají posílit naši pozici a zostřit naše zaměření na poskytování osobité žurnalistiky, která odlišuje list  Post .“

Ani když  deník informuje o sobě,  nedokáže se přimět k tomu, aby řekl pravdu.

Příliš mnoho kdysi mocných platforem ztratilo veškerou svou moc, když ztratily ze zřetele skutečnou měnu žurnalistiky: důvěru.

Před šedesáti třemi lety, v jednodušší době televizních zpráv, to Edward R. Murrow vyjádřil takto: „Abychom byli přesvědčiví, musíme být uvěřitelní; abychom byli věrohodní, musíme být důvěryhodní; abychom byli důvěryhodní, musíme být pravdomluvní. Je to tak jednoduché.“

Je to tak jednoduché.

Washington Post zapomněl na své čtenáře. Postupem času  i on bude vzdálenou vzpomínkou.